Každý si chrání to svoje

29. srpna 2012 v 14:59 | Dimmity |  Moje zamyšlení
Jelikož jsem teď nemocná, tak nemám ani střik páry o tom, co se zrovna teď venku děje (když pominu policejní houkačky, které ke mě odněkud dolehly), mám opět nepřetržitě čas zamýšlet se nad lidma a je to docela obšírný.

V horečných stavech (37,5○C) se mi vrátila jedna věta ze CSI New York: ,,Každý si chrání to svoje.".
Co... co to má znamenat? Zeptala jsem se.
To řekla matka, která pro dceřino štěstí zabila jinou dívku.
Fajn.
Už nějakou dobu mi leze na nervy, že každý je opravdu milý jen k lidem, které zná (a ani to není jistota). Lidi mě nemusí hned zabít, stačí jim, když mě zabijí pohledem. Jede se dál. Nikdo se nepozastaví nad tím, když vás ztrapní prodavačka v obchodě, jede se dál. Ale já to takhle rychle neumím.
Co to sakra děláte, lidi?
Rozumější by bylo vzdát se své role fashion-hvězdy nebo matky krkavky, která se sice stará o svou koktavou dceru, ale když potká někoho s podobným problémem, stejně mu dá najevo, že je to debil, co neumí mluvit. **Hvězdička** vás zase ztopí jenom za to, že jste neřekli vtip, který JÍ připadal vtipný a tak zvedne obočí vysoko nad hlavu a je vystaráno. Vypadni.
Jak ve vztahu, tak ve společnosti si každý přeje býti tím dominantním. Samozřejmě na úkor submisivnějších. Jediný problém pro mě kouká z toho, že mnohá dominantnější osoba ve společnosti je ochotná s pomocí mnoha prostředků dostat tu slabší na kolena.
Uvědomte si, že to, co cítíte vy pravděpodobně cítí i ten druhý ve stejné situaci. Nelze se vymlouvat na to, že ,,kdyby mu to vadilo, ozve se" nebo ,,může si za to sama". Za to, co působíš druhému člověku můžeš vždycky jenom ty.

Tak se přestaňte svazovat do korzetu úzkoprsosti, chovejte se ke všem stejně, ať už je to vaše dcera nebo dcera někoho jiného, váš pes nebo pes někoho jiného a nebo tu holku prostě jenom neznáte.
 

V Římě bylo otroků víc než dost...

21. května 2012 v 19:59 | Dimmity |  Moje zamyšlení
V tomhle článku se zaměřuji na starověký Řím, jednak proto, že je to doba krásná, ale hlavně proto, že jsem o ní četla pár knížek od paní Loukotkové. Dívám se zde na incest jako vztah/sex mezi otcem a dcerou či matkou a synem - ke kritizování a posuzování jiných případů se necítím hodna.
Text je volné zamyšlení a otevřená otázka, pokud víte něco víc nebo chcete něco dodat, s chutí do toho.



Je to tak velké tabu, že jde vlastně napsat cokoli (až na některé patvary, které jsou na Blogu k nahlédnutí) a řadový člověk se nad tím vždy s uspokojením podiví.
Napadlo Vás ale někdy, že byla i jiná doba, jiná mentalita... velmi mě zajímá to, jestli incest v našich minulých stoletích neovlivňovalo otroctví...
Považte, že...
V Římě bylo otroků víc než dost a bylo možné, při dostatku prostředků, pořídit sobě či synovi překrásnou otrokyni. Mohla být jalová (to znamená neplodná, pozn.), mohla být tlustá, hubená, s laníma očima či žirafím krkem a hlavně si nemohla moc vyskakovat (za kec, že jí bolí hlava se mohlo stát něco daleko horšího). Bylo také velmi módní a více než společensky přijatelné vydržovat si vlastního miláčka (milenec, většinou zámožného muže, ve vztahu byl obvykle dobrovolně - výraz jsem si vypůjčila od pí Loukotkové). Je tedy možné, že by někdo chtěl ubližovat vlastnímu dítěti?

Je. Narozdíl od římských mužů neměly římské ženy téměř žádné pravomoce. Být matkou bylo jediný a přijatelný způsob, jak žít. Samozřejmě existovalo pár bohémek, ty ale byly většinou z řad velmi bohatých občanů a do našeho povídání nepatří.
Muži z vyšší společnosti si žen moc nevšímali, pochopitelně, proč se zabývat s nějakou starou ovcí, když si včera koupili mladou kozičku. Ženská láska se tak soustřeďovala jen a jen na děti. Určitě si pamatujete film Alexandr Veliký, to je přesně ten případ (ale pozor, říman to nebyl). Je tam dobře vidět, že své dítě matka zbožňovala nadevše a upínala se k němu. Taková fanatická láska nemusí mít daleko k lásce incestní. Ženy mohou být přesvědčeny o tom, že jejího syna si nazaslouží jiná žena. Můžou si samy nárokovat, že jsou ony stvořitelkami tohoto mladého života a proto mají práva. Upínaly se ke svým dětem celým svým srdcem.
Je tedy těžké odvozovat, zda by otroci zachránili (alespoň vyšší) společnost od incestu. Navíc, kdo by se chtěl stát otrokem?

Odpoutání mysli od těla způsobuje feminismus

20. května 2012 v 13:16 | Dimmity |  Co mě zaujalo
Asi vás už někdy napadlo, že muž i žena má tělo. Možná jste si při bližším zkoumání všimli i toho, že ty těla nejsou stejná (u některých jedinců se to, prosím, stírá).

O ženské tělesné nedostatečnosti je svět přesvědčen po celé věky. Na rozdíl od muže se ženě netvoří tolik svalové hmoty (nedostaly jsme pytlíček s testosteronem :P), obvykle má také křehčí konstituci a hlavně na sobě nosí pohlavní znaky, které ji předurčují k tomu být milenkou, obětí, matkou.
Žena má být tvor měkký a hloupý. Má, ale nechce být. Když jsem si mohla vybrat mezi tím, jestli budu tupá ovce nebo člověk bystrý, zvolila jsem si radši tu druhou možnost. Mohla bych to ale udělat, kdyby mi mé tělo stálo v cestě? Kdybych neměla zajištěné, že budu moci pracovat, že v obchodě dostanu najíst, mohla bych si vyskakovat? Ne. Význam mého těla je potlačen, ať už léky nebo vzděláním. Nemusím přece myslet jako chodící děloha, když během studia nemám žádné úlevy, které by to vyžadovalo. Můžu myslet unisex, když se jedná o Bitvu u Slavkova, nebo ne?
Jsem myslí odpoutána od svého těla. Výjimkou jsou jen horké chvilky, kdy se mi to docela hodí, ale jinak je mé ženství potlačeno. Chci zažívat víc a mé tělo mi už nestojí v cestě…
Odpoutání mysli od těla způsobuje feminismus. V té straré formě, prosím... myslím ten společenský přechod od chodící dělohy k myslícímu tvoru.

Dimmity
 


Hallo!

19. května 2012 v 20:55 | Dimmity |  Já a blog
Ahoj děcka.
Asi vás to hodně mrzelo, že jsem tu nebyla!... Mě ostatně možná taky... maličko... ale jak říkáme u nás, gympl je svině, která se živí časem (takže dneska bude o hladu).
Jelikož navazovat s někým kontakt mě vysiluje víc, než psát monology, chystám se sem psát častěji (nerozuměj tomu prosím tak, že nemám přátele, ale s těmi mě obvykle drží poštovní známka).
Nechci vás obtěžovat svými problémy, ale jsem opravdu naštvaná a trvá to už pár let... je složité se rozhlížet a nepřijít při to o oko, budu se opičit po všech minulých generacích, když řeknu, že to s náma jde do hajzlu.
Mimochodem některé inteligentní komentáře ke článkům, které jsem psala v roce 2007 a už pomalu ani nevím, že je tady mám, číst a řešit vážně nebudu. To znamená, že pokud jsem někomu z blogu okopírovala avatárek nebo oddělovač nebo jiné blbiny, smiřte se s tím, to je život.
Tak ahoj :-) Možná tu už něco přibude...

Pojďte si zapomáhat...

20. října 2011 v 19:55 | Dimmity |  NEZAVÍREJTE OČI!
Lidičkové zlatí,
už dlouho tu nic nepřibylo a jestli někdo čeká nějakou vyčerpávající reportáž, tak má smůlu.
Já jsem se totiž dneska výjimečně rozhodla napsat o něčem jiném, než o tom, co mě štve...Moc ráda totiž čtu web super.cz, jestlikož je to úžasná drbárna a málokde se tolik nasměju. Dneska bych mohla říct, že jsem zklamaná, protože jsem se moc nezasmála (spíš naopak, dalo by se říct). Přišel však jiný, naplňující cit.
Zde můžete najít článek o člověku s poněkud... ehm, delikátním problémem, nikoliv však příjemným. Prosím, pokud chcete vědět, o čem se mluví, tak jej alespoň krátce shlédněte.



Pokud jste to udělali tak moc rychle, že by jste přehlédli tento email: benefitballsack@yahoo.com
Je to email toho pána, který podle mě už asi dlouho nedal nohy k sobě. Je mi ho líto, ještě když přihlédnu k částce 1 000 000 Dolarů (to je prosím 3 000 000 Korun českých), které potřebuje na operaci.
Nevím, jestli budu patřit mezi ony ,,štědré dárce", ale říkám si, kdybych mu poslala pár stovek a někdo jiný třeba taky, a bylo by nás třeba víc, třeba hodně, pokud o tom řekneme ostatním a ti ještě někomu jinému, mohlo by se mu to povést.

Já osobně pánovi napíšu. A přispěju.

Věřím v karmu a v život a věřím, že pokud dám peníze od srdce a z dobrým úmyslem a někomu pomohou, nebudou zahozené. Peníze jsou totiž taky energie a ta se vrátí.

Dimmity, zdroj obrázku: zde

P.S. - pokud se někdo bojí psát Američanovi, nechť prosím využije tohoto překladače.

Co číst a nečíst z povinné četby

25. července 2011 v 21:49 | Dimmity |  Knihomol aneb o knížkách
Bohužel jsem se jako gymplák musela, doufám, že dočasně, přesunout do vyšších sfér krásné literatury. Předem podotýkám, že můj pravopis a styl mého psaní nemusí vyhovovat případným kritikům, ať už znuděným či inteligentním. Zkrátka a dobře, tohle nebude článek, který ti o těch povinnejch knížkách řekne perfektní a objektivní recenzi, jenom ti dám pár tipů na to, co si z povinné četby přečíst a neusnout při tom nudou. A čemu se raději opravdu vyhnout...
Seznam se bude dále rozšiřovat o to, co v budoucnu ještě přečtu, tak se sem tedy zkus vracet třeba ob měsíc, pokud by jsi stál/a o další tipy. A ještě něco - nepíšu tu čtenářský deník, jen názory, děj si určitě najdete sami.


Hnědý zákal

11. května 2011 v 20:39 | Dimmity |  Moje zamyšlení
Ach, ano, i ten dnes existuje, vážení.
Dala jsem se do řeči s jednou paní, co roznášela létáky. Je-li to pro vás důležité (a pro tento článek to je důležité), upozorním, že byla Romka.
Nejspíš vás to udiví, ale mluvit s ní nebylo jako mluvit se švábem, jak si to asi představujete, byla to moc milá stará dáma. A slušná - když zvonila na lidi, aby jim tam mohla hodit Kaufland, vždy poprosila a poděkovala.
Nicméně neušla tomu, aby na ní jeden dědek zařval, že je ,,Černá huba".
Řvěte si na hovaha, co znásilňují, kradou a nemakají. Ne na slušné pracující lidi. Možná, že dotyčný blb, co si na ní otevřel tu svou ,,bílou hubu" měl onen hnědý zákal, tudíž nerozlišoval mezi Romem a Romem. Všechni jsou pro něj na jedno brdo.
Měl by jste jít k lékaři!

Tracey Moran - nejroztomilejší soutěžící v Británie má talent

3. května 2011 v 20:27 | Dimmity |  Co mě zaujalo
Před pár minutami jsem nalezla nabubřelý článek (kde jinde, než na super.cz), jež komentoval výstup jisté anglické paní.
Nemohu se ubránit dojmu, že článek byl značně nadsazený a přespříliš kritický.
Po tom, co jsem shlédla video mám z té dámy úžasný pocit, nestalo se mi ještě, že bych se začala sentimentálně smát u nějaké show podobného tipu, nicméně ona to dokázala.
Je výborná.
Chtěla bych vidět autora článku při jeho tanečním výstupu před plným publikem :-).
Video shlédnete zde.
Znalost angličtiny je velkou výhodou, mimo jiné totiž zjistíte, že ji porota označila za Tracy Boyle...

Právo nad životem

25. března 2011 v 20:12 | Dimmity |  Moje zamyšlení
Parchanti, řekněme zločinci, co si dovolí ublížit jiné bytosti ať už z důvodu zištného, sexuálního nebo z důvodu vzteku nebo pro peníze si zaslouží trest smrti.
Snad neexistuje žádná výmluva, žádné odlehčení pro zločin. A zločin se má trestat tak, aby došlo k odplatě. Pochybuji totiž, že sexuálního násilníka zpraví dva roky ve vězení. Nebo, že surovce, který je pro 50 Kč schopen zabít důchodkyni čeká něco jako osvícení či uvědomění si viny po roce ve vězení.
Chtělo by to trošku lépe uspořádat trestní zákoník, uvědomit si, co všechno je těžký zločin.
Znásilnění je podle mě stejně hrozné jako vražda, málokdy se vám to vymaže z paměti - tudíž je mu prostě ukraden život, jeho vnitřní jiskra zhasla. Jak je tedy možné, že si dotyčný posedí ve vězení tak krátkou dobu? Zatímco vy budete trestán/a po celý život?
Jak si ten výrostek, co zamorduje důchodce asi uvědomí vinu, když je ve ,,vězení" jen na otočku?
A jaká je vlastně prevence?
Jediná prevence je bič. Když víš, že ti za něco hrozí trest smrti a budeš mít IQ větší, než automatická pračka, nikdy si něco těžkého provést nedovolíš.
Když dříve chudák něco ukradl, byla mu useknuta ruka - a to trpěl hlady. Nezkoušejte mi vyvracet, že v dnešní západní společnosti je nutné krást (alespoň většinou ne!). Krade se pro peníze a tresty jsou tak malé...
Dříve morálka pokulhávala za lidmi a jedině tresty je udržely na uzdě. Kdo by ubližoval sousedovo holce, když mu hrozí oprátka?
A dnes? Dnes si prosím musíte ,,trest" vysoudit. A nedej bože, pokud máte do kapsy hlouběji, než pachatel...
Jsem pro zavedení trestu smrti. Jinak se totiž nic nezlepší, náboženství nás Čechy a Češky totiž asi moc nezajímá.
Když má pachatel právo ublížit bytosti, máme my právo mu to vrátit stejnou měrou.

Něco pro ženský

14. března 2011 v 19:50 | Dimmity |  K zasmátí


Další články


Kam dál